Autismus a svět lidí s autismem

31.10.2016

kostka

O autismu dnes můžeme slyšet velmi často zvláště ve spojitosti s touto diagnózou u dětí. Stejně jako však na světě nejsou dva stejní lidé, nejsou ani dvě stejné děti s touto nemocí. Jejich svět je vždy trochu odlišný, jsou oblasti, ve kterých vynikají, a naopak něco jim zůstává velkou záhadou. Je však možné nalézt určité společné rysy, které se dotýkají všech, ať v menší či větší míře.

Co je to autismus?

Jedná se o poruchu mentálního vývoje, která je charakteristická tím, že dítě není schopno porozumět okolnímu světu. Je možné pozorovat u něj odchylky zejména ve vývoji komunikace a navazování vztahů s lidmi. Jedná se o poruchu vrozenou. Příčiny bývají nejčastěji shledávány v genetických faktorech jedince, změnách v mozku a absenci propojení mezi určitými mozkovými centry.

Není pravdou, že diagnóza autismu je vždy spjata s mentální retardací a nízkou inteligencí. Řada lidí s autismem disponuje vysokou mírou inteligence, která jim však kvůli jiným obtížím neumožňuje plně se začlenit do společnosti.

Jaké odchylky je možné u dětí zaznamenat?

Autismus není možné diagnostikovat při narození, ale podezření na něj se rozvíjí až dle konkrétního chování dítěte. Na prvním místě jsou to tedy rodiče, kterým se může na dítěti zdát něco zvláštního, a po porovnání s ostatními dětmi je může jejich chování znepokojovat.

Jako první známky nějaké odlišnosti může rodičům být podezřelé, když dítě nereaguje na své jméno, nemá rádo oční kontakt, často i odmítá bližší fyzický kontakt – pohlazení, pomazlení. Řeč se u dítěte může rozvíjet pozdě a pomalu či naopak nápadně brzo. V tomto případě je řeč často plná naučených frází, dítě mluví tak, že to nekoresponduje s jeho věkem, a řeč nepůsobí vůbec dětsky. Děti mají nízkou míru empatie, vyjadřované emoce druhých lidí jsou pro ně velkou neznámou.

V kolektivu se pak dítě straní, zůstává často o samotě, nesnaží se navazovat vztahy, nespolupracuje a přitahují jej stereotypní stále se opakující činnosti. Může trávit hodiny přerovnáváním autíček v krabici či skládáním vláčků v určitém pořadí místo toho, aby si s nimi hrálo s dalšími dětmi. Navazování vztahů s lidmi je pro děti s autismem velmi obtížné. Složité je i vedení rozhovoru, který dítě vede spíše v tom duchu, že bez reagování na druhého člověka opakuje svůj vlastní monolog.

Autismus – jak probíhá diagnostika?

Často je autismus kombinován též s dalšími poruchami, např. epilepsií, smyslovými poruchami. U někoho je autismus projeven jen v té míře, že třeba nemá rád změny, někdo není schopen vůbec fungovat mimo naučený režim a na jakékoliv vybočení ze stereotypu reaguje záchvatem vzteku.

Diagnostika autismu nebývá zcela jednoduchá a mnoho odborných názorů se zde liší. Mírné formy tak často mohou být zcela nediagnostikovány. Je odlišováno více druhů tohoto onemocnění, přičemž často bývá v souvislosti s autismem zmiňován též Aspergerův syndrom. Jeho základním projevem jsou také potíže v komunikaci a sociální interakci, na druhé straně však též výborný vývoj řeči a vysoká inteligence.

Neexistuje žádná objektivní zkouška, která by potvrdila či vyvrátila, zda se u daného jedince jedná o autismus. V diagnostice je podstatná spolupráce více odborníků, nejprve je zjišťována rodinná anamnéza a zhodnocen celkový zdravotní stav dítěte. Následně je provedeno neurologické vyšetření, vyšetření psychologem a psychiatrem.

Jak se tyto děti vzdělávají?

Zde je velmi důležité individuální posouzení konkrétního dítěte a jeho schopností. Neplatí, že každý člověk s autismem by měl shodné možnosti ve vzdělání. Dítě může jako malé navštěvovat běžnou či speciální mateřskou školu, základní školu běžnou, praktickou či speciální. Může být následně bez větších obtíží integrováno do školy střední a vystudovat též školu vysokou. V průběhu života může využít i domácí vzdělávání, pokud je to v konkrétním období vhodné řešení. Dítě může být integrováno do školy za přispění asistenta pedagoga.

V životě dětí lidí s autismem je kladen důraz zejména na princip strukturovaného učení. Danou strukturu zde má prostor (vymezení místa pro konkrétní činnosti), čas (stanovený jasný denní režim) i činnost (vymezení, jak dlouho se bude činnost provádět, daný počet úkolů). Při učení jsou využívány obrázky, fotografie či nápisy, které dětem zpřehledňují jednotlivé činnosti během dne. Doma je nutné mít stanovený konkrétní režim, který je také vhodné graficky znázornit, a snažit se tím dítěti pomoci nalézt cestičku k pochopení okolního světa.

Jak se narušení vývoje projevuje v oblasti komunikace?

Děti postižené autismem nechápou význam vzájemné mezilidské komunikace. Jakoby jim vrozená predispozice ke komunikaci chyběla nebo byla narušena. Některým se nevyvíjí řeč vůbec resp. když se objeví nějaké slova, dítě je nedokáže používat k dorozumívání. Nejextrémnější případ je, že dítě verbální nekomunikuje vůbec, to znamená, že nemá nevyvinutou řeč. Je přirozené, že pokud se nevyvíjí komunikace, má to vliv i na celkový vývoj dítěte. Pokud se u dítěte objeví řeč do pěti let života, je to s ohledem na předpokládané poruchy dobrý signál. Mnoho lidí s autismem, kteří vypráví, používají tzv. echolálie, to znamená opakují slyšené ve stejné gramatické formě (a někdy i stejným tónem), jak to slyšeli poprvé. (Např. Na položenou otázku „jsi hladový?“ reagují její zopakováním „jsi hladový?“). Kontextu nemusí vůbec rozumět, resp. si uvědomují, že se od nich očekává reakce, ale nevědí jaká, tak opakují slyšené v téže osobě (tato echolálie může být bezprostřední nebo zpožděná). Po několika dnech od nějaké události jim může jiná, podobná situace vyvolat stejné verbální reakce. Jenže – čas se posunul o několik týdnů, možná měsíců a jejich reakce je zcela nepřiměřená. V této oblasti to tedy nemají jednoduché ani ti, co mluví, ale ani ti, kteří mlčí. Okolí jim dostatečně nerozumí, neumí vyjádřit své potřeby a na základě nerozvíjení řeči a verbální komunikace se nerozvíjí jejich myšlení a sociální kontakty. Do oblasti řeči se nezřídka promítá jejich velmi úzký okruh zájmů, takže často i když jejich řeč je z formálního hlediska v pořádku, stále se drží jednoho tématu, nereaguje na slovní podněty partnera („říká si své“). Všechny tři zmíněné oblasti se tedy navzájem prolínají.

Je autismus dědičná porucha? Mohou mít autisté děti?

Otázka potomků je zodpovězena v problematickém navazování sociálních kontaktů a udržování vztahů autisty. Nerozumí tomu, o čem je partnerský či kamarádský vztah, většina z nich ani nepociťuje potřebu naplnit svůj život partnerstvím. U lidí s Aspergerovým syndromem můžeme vznik partnerského vztahu předpokládat, mnozí z nich tento rozměr života velmi postrádají, neumí ho adekvátně naplnit, mají z toho sekundární problémy.

TIP: Přečtěte si také o sociální fobii

Ovlivňuje tato porucha délku věku člověka?

Ne. (Samozřejmě, pokud nejsou přidruženy jiné zdravotní problémy.)

Se kterými chorobami se autismus spojuje?

Jedna třetina postižených lidí trpí epilepsií, určitá část i různými metabolickými poruchami. To může ovlivňovat i délku života. Čistý autista bez přidružených poruch je zdravý člověk, který mentálně funguje jako autista. Co se týče fyzického zdraví, je to člověk jako každý jiný.

TIP: Podívejte se také na další zajímavé informace o autismu.

VIDEO: Co je skutečně autismus. Duše za sklem

VIDEO: Diagnóza – Dětský autismus

Ze zdroje:http://www.rehabilitace.info/