Proč takové tenze proti inkluzivnímu vzdělávání?

KrásaV poslední době se v novinách a na sociálních sítích intenzivně řeší téma inkluzivního vzdělávání. Z mediálních výstupů různých aktérů je viditelné, že řada školských pracovníků se obává novely školského zákona, která nabude účinnosti dnem 1. září 2016. Je zajímavé, že tyto reakce se objevují až dnes, přitom zákon byl schválen téměř před rokem. Obávám se, že veřejnost je manipulována neúplnými, nebo zavádějícími informacemi. Smyslem je vyvolat strach u rodičů, ale i učitelské veřejnosti. Považuji to za nepochopitelné, protože schválená novela zákona nepřináší zásadní změny v inkluzívním školství.
Přijímání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) do základního vzdělávání „běžného typu“ doposud upravuje především § 36 školského zákona, kterého se novela nedotýká. Tak jako dnes bude jediným důvodem odmítnout přijetí dítěte do jeho spádové školy nedostačující kapacita školy. Při vydávání správního rozhodnutí o nepřijetí dítěte do základního vzdělávání škola nesmí aplikovat diskriminační kritéria. Nemůže tedy odmítnout žáka či studenta z důvodu zdravotního postižení, odlišného kulturního zázemí nebo mateřského jazyka dítěte. To si většina škol uvědomuje, a tudíž v případě, že rodič žáka s SVP trvá na vzdělávání ve spádové škole, přijímání se většinou nebrání. Proto je většina těchto dětí již integrována na běžných základních školách, bohužel však často s nedostatečnou podporou.
Právě na výše uvedený problém reaguje novela školského zákona, která činí velmi důležitý krok odklonu od „škatulkování“ dětí podle diagnóz k jejich podpoře podle skutečných potřeb. Na podpůrné opatření bude mít nárok každé dítě, jemuž toto opatření doporučí školské poradenské zařízení. Škola na podpůrné opatření obdrží normované finanční náklady automaticky a přímo od příslušného krajského úřadu. Již by se tedy neměla opakovat situace, že si školy neví rady s tím, že mají na škole integrované dítě, které potřebuje asistenta pedagoga, na tohoto asistenta však škola nemá finanční prostředky.
Pro nárok na podpůrné opatření bude zásadní doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ). Oproti stávající situaci však rodič bude mít právo zažádat o revizi doporučení ŠPZ v případě, že s tímto doporučením nebude souhlasit. Toto opatření by mělo přispět ke sjednocení v současnosti velmi roztříštěné praxe doporučování podpůrných opatření.
V médiích se také objevují spekulace, že ministerstvo školství přijalo dvouletý odklad inkluze. Tato informace není pravdivá a vychází ze špatné interpretace § 32 nové vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Vyhláška stanoví dvouletou lhůtu pro nové posouzení speciálních vzdělávacích potřeb žáků, pokud se taková potřeba objeví. Není to však odložení účinnosti zákona.
Přeřazování dítěte do speciální školy bude možné na základě doporučení školského poradenského zařízení, informovaného souhlasu rodiče a pouze v případě, že by zajištění podpůrných opatření v běžné základní škole nepostačilo zajištění vzdělávacích potřeb dítěte. Jedná se prakticky o stav, který platí již dnes.
Jediným rozdílem po novelizaci školského zákona je tedy nutnost zhodnocení, zda by podpůrná opatření na běžné základní škole k tomuto zajištění vzdělávacích potřeb nestačila. Toto nastavení má pomoci předejít situacím, kdy je v nejlepším zájmu žáka vzdělávání v běžné základní škole, ale tato škola nemá pro jeho vzdělávání dostatečné prostředky a profesionální kapacity. Má se tím zajistit, že děti nebudou ve speciálních školách pouze proto, že jejich běžná škola neměla zajištěnu potřebnou podporu, která se dítěti dostane ve speciální škole.
Novela školského zákona a související vyhlášky nepřináší tolik nového. Cílem novely je pomoci školám zvládat náročnou situaci se vzděláváním dětí s rozličnými vzdělávacími potřebami. Tyto děti budou v běžných základních školách, a to nezávisle na novele. Je naopak velmi dobře, že ministerstvo školství na tuto situaci reaguje a školám se snaží zajistit pro tuto situaci vhodné podmínky.
Celá diskuse se zužuje především na děti s mentálním postižením, což je poměrně malá skupina žáků. Není však pravda, že tito žáci budou ostatní žáky zdržovat ve studiu. U těchto žáků je dvojí možnost vzdělávání. Buď skupinová integrace – tedy vlastně jedna třída ve škole, kde se vzdělávají tito žáci, nebo vzdělávání dle individuálního vzdělávacího plánu. Myslím si, že obavy veřejnosti, že se na ně valí zcela něco nového, nevyzkoušeného, jsou liché.
V článku jsou použity materiály ze spolku Liga lidských práv.