Rodiče autistů někdy musí i zakřičet, při tom se často setkávají s nepochopením
Datum: 24. 7. 2015

autisticke-deti

Brno /REPORTÁŽ/ – Pohled mají upřený před sebe, jako by nevnímali své okolí. Přesto vypadá skupinka lidí nemocných autismem před brněnským hlavním nádražím spokojeně. Na zádech mají batohy a ve sportovním oblečení jsou připraveni vyrazit na výlet. Ten organizuje Asociace pomáhající lidem s autismem, která autisty v Jihomoravském kraji podporuje. V České republice se s touto poruchou narodí každé pětaosmdesáté dítě.Zúčastnit se organizovaných výletů může každý. Dnes jsou tu čtyři autisté, sociální pracovnice a matka jednoho z nemocných. „Většinou nás je tak dvacet. Přes rok jezdíme na výlety jednou měsíčně, o prázdninách každou středu. Pro autisty je to možnost být v kolektivu,“ vysvětluje usměvavá sociální pracovnice Pavla Kadlová. Ve tvářích autistů je často vepsán nepřítomný výraz. O to víc pak překvapí trefná otázka z jejich úst. „Zabalila sis pláštěnku?“ ptá se zničehonic devatenáctiletá Magdaléna kamarádky.

Vydáváme se k autobusu. Někteří vesele konverzují, jiní jen hledí před sebe. Právě různorodost projevů je pro autisty typická. „Někteří hodně mluví, jiní se neprojevují. Ne všechny poruchy jsou spojeny s mentálním postižením, některé děti jsou nadprůměrně chytré. Problémy jsou ale v oblasti komunikace. Je pro ně těžké navazovat kontakt s lidmi, říct, co je trápí,“ vysvětluje Kadlová.

 

 

 

 

 

Skupinka nasedá na autobus směr Viničné Šumice. Sedám si vedle Věry Zapletalové. Jejímu synovi je patnáct let, má takzvaný Aspergerův syndrom, který se projevuje hlavně potížemi ve vztazích a komunikaci. „Že má Radovan Aspergerův syndrom, jsme zjistili v jeho sedmi letech. Je ale velmi inteligentní,“ vysvětluje Zapletalová. Přitom mluví na syna a vtipkuje. Někdy se setká s hbitou odezvou, jindy jakoby ji Radovan nevnímal. „Když mu něco říkám, musím zvýšit hlas. Někdy se do mě pustí ostatní rodiče, že se k němu chovám hrozně,“ pokračuje Zapletalová. Rodič autistického dítěte by podle ní potřeboval podpořit, často se ale setkává s nepochopením.

Cesta vede strmě dolů a Radovan začíná v chůzi protestovat. „Jsem nejhloupější a nejošklivější,“ vykřikuje. S trpělivostí mu matka vysvětluje, že to není pravda. „Děti mu říkaly, že je hloupý a on si to přivlastnil,“ říká. Radovan prý ale sám pozná, když něco přežene. „Omluví se a přijde se pomazlit,“ popisuje.

GABRIELA PETRIKOVÁ
Zdroj: http://brnensky.denik.cz/

Další články

Šafrán jako přírodní podpora při ADHD

Šafrán jako přírodní podpora při ADHD

Dobrá zpráva pro všechny, kteří hledají, jak pomoci dětem s ADHD přírodní cestou! Nedávné studie naznačují, že extrakt z šafránu může být účinným způsobem léčby ADHD u dětí a mladých dospělých. Podle výsledků studie publikované na PubMed, krátkodobá terapie kapslemi...

Jak vzniká úzkostlivý rodič?

Jak vzniká úzkostlivý rodič?

Chránit své dítě je pro každého rodiče přirozené. Co když se ale potřeba ochrany zvrtne a stane se z nás úzkostlivý rodič, který neumí dát dítěti přiměřenou svobodu a okrádá jej o možnost čelit přirozenému nebezpečí života a tím si pěstovat odvahu a zdravé sebevědomí?...