Velká hračková revoluce. Barbíny budou tlustší, panenky postižené a dívky z Lega důstojnější

9. 2. 2016/ autor: Zuzana Hronová

Světoví výrobci hraček boří tabu. Lego nabízí panáčka na vozíku s asistenčním psem či panenku s naslouchátkem, Barbie zase panenky bez vlasů pro onkologické pacienty. Odborníci tento trend vítají. „Holčičky už nejsou jen parádivé princezny nebo pečující hospodyňky v dětské kuchyňce a podobně ani kluci nejsou jen vojáky či řidiči formulí. Hračky se postupně přibližují kulturní realitě 21. století a je to dobře,“ tvrdí dětský psycholog Jan Kulhánek.

Postižený chlapec na invalidním vozíku se usmívá a hladí svého asistenčního psa, kousek od něj si rodina užívá piknik, děti si hrají s míčem a prodavač nabízí párky v rohlíku. Na první pohled ničím zajímavá scenérie nové stavebnice Lego způsobila na trhu s hračkami menší revoluci.

Dánský výrobce totiž vyslyšel petici i přání milionů lidí po celém světě, kteří volali po různorodosti v hračkářském průmyslu, a v Norimberku představil nový model stavebnice City. Ta teď dává šanci postiženým dětem identifikovat se s postavičkami populární stavebnice, napsal koncem ledna deník The Guardian.

lego

A nejde o první velkou změnu. Konec je například se stále stejnou panenkou Barbie. Společnost Mattel začala prodávat různé varianty, panenky mají nejen rozličné barvy pleti, ale i reálnější tělesné proporce. Týdeník Time si dokonce vybral „novou“ Barbie na titulku svého únorového čísla.

Odborníci tleskají

Dětští psychologové tuto změnu vítají a upozorňují, že hračky ovlivňují vývoj dětí i jejich pohled na svět. „Po vztazích v rodině a schopnosti prosadit se mezi vrstevníky je to jeden z nejdůležitějších vlivů na dětskou psychiku,“ říká psycholog z pražské Psychoterapie Anděl Jan Kulhánek.

Hračky podle něj ale nepůsobí na děti tak přímočaře, jak se v médiích píše. „Pokud si dítě hraje s extrémně vyhublou Barbie, nerozvine se u něj s jistotou mentální anorexie. Pokud si hraje s monstry, nevede to nutně ke zvýšené agresivitě.“

Největším problémem proto nejsou špatné vzory, ale jednostrannost hraček. „Je nebezpečné, když si dítě hraje pouze s vyhublými panenkami nebo jen krvavými monstry, vždy by se měli rodiče snažit o kompenzaci takových aktivit, aby dítě získávalo náhled a odstup,“ tvrdí Kulhánek.

Různorodost hraček velkých výrobců vítají i gender odborníci. „Nereálně ‚krásná‘ panenka vytváří tlak na dívky, které by měly usilovat o to, aby vypadaly podobně, a může způsobovat řadu frustrací a komplexů z nedosažitelnosti tohoto vzoru,“ říká ředitelka neziskové organizace Gender Studies Helena Skálová.

Hračky jako Barbie nebo typické disneyovské „hrdinky“ vytvářejí mýtus krásy, který klade přehnaný důraz na vzhled. To podle Skálové může v extrémních případech vést u dětí k poruchám příjmu potravy či vážným psychickým traumatům.

Snahu o různorodost „barbín“ vítá. Do určité míry lze podle Skálové v těchto změnách spatřovat vliv emancipace a posun ke genderové korektnosti. „Přinejmenším z části jde o marketingový tah, kdy výrobci chtějí zvýšit odbyt a tak se snaží oslovit širší zákaznické spektrum, proto zohledňují různou etnicitu, sociální prostředí a podobně,“ vysvětluje.

Holčičky v Legu nemusí jen pečovat o vzhled a pejska

Lego se snaží rozbíjet stereotypy již delší dobu, loni například uvedlo na trh model výzkumného ústavu, v němž pracují paleontoložka, astronomka či chemička. Tato stavebnice byla vyrobena jako součást řady Lego Ideas.

lego2

„Stavebnice této řady jsou navrhovány našimi fanoušky, kteří své nápady mohou zaregistrovat přímo na webu. V případě, že získají podporu více než deseti tisíc hlasů a projdou interním přezkoumáním, produkt je poté vyroben. Tento konkrétní koncept získal potřebné množství hlasů a následně měl také to štěstí, že prošel přes oficiální interní výběrový proces,“ vysvětluje Andrea Faflíková, PR manažerka Lega. Výroba tohoto produktu již byla ale ukončena.

Podle dětského psychologa Jana Kulhánka je dnešním trendem bořit genderové stereotypy. „Holčičky už nejsou jen parádivé princezny nebo pečující hospodyňky v dětské kuchyňce, podobně ani kluci nejsou jen vojáky či řidiči formulí. Hračky se postupně přibližují kulturní realitě 21. století a je to dobře.“

Stereotypy však přetrvávají v řadě Lego Friends, určené především dívkám. Figurky se vzezřením lepých modelek chodí do salonů krásy, prodávají u stánku, zdobí a trénují pejsky nebo také třeba vozí křečky v párty čepičkách.

Po celá desetiletí je hra s Lego kostkami určená všem dětem. Jak chlapci, tak dívky si s našimi stavebnicemi hrají, nicméně podíl dívek, které si hrály s Lego sety, byl v minulosti nižší. Z tohoto důvodu jsme věnovali několik let průzkumu, jak přilákat ještě více dívek. Výsledkem je řada Lego Friends,“ vysvětluje Andrea Faflíková smysl „fialové řady“.

Ředitelka neziskovky Gender Studies Helena Skálová vnímá zavedení řady Lego Friends jako první pozitivní krok, kterým je „zřejmá snaha výrobce reflektovat, že ženské postavy jsou součástí společnosti“. Další fází je podle ní zbavení se představy, že dívky budou zajímat jen „pečující modelky“. „Tento stav je neudržitelný a začínají se objevovat ženy i v rolích, které jsou, řekněme, důstojnější. Nejsou pouze o vzhledu, ale i o schopnostech,“ říká.

Postižené hračky

Lego se také snaží přispět k vnímání různorodosti a větší toleranci dětí. Například od druhé poloviny tohoto roku bude součástí stavebnice řady Lego City figurka chlapce na invalidním vozíku. Jak ale upozorňuje PR manažerka Andrea Faflíková, není to poprvé, co je minifigurka na invalidním vozíku součástí Lego sady.

„Legopanáčka vozíčkáře, stejně jako různou barvu pleti u panenek Barbie, vítám, ale samo o sobě to nebude mít takový efekt. Důležitá je spolupráce s dospělým, který nabídne dítěti využití těchto jevů při hře, a ne jejich zneužití,“ říká k novým trendům psycholog Kulhánek. „Tak například není problém i při hře s panenkami či Legem napodobit situaci ze školy, kdy je odlišný člověk nějak odstrkovaný či přímo obětí násilí. Je to příležitost nejen pro děti, ale hlavně pro dospělé, kteří s tím musí dětem pomoci.“

Na Facebooku funguje iniciativa Toy like me (Hračka jako já), která se snaží zastupovat „150 milionů postižených dětí na celém světě“ a žádá hračkářský průmysl, aby při vývoji hraček zohlednil i tyto jedince. Mají za sebou již řadu úspěchů, kromě legopanáčka na vozíku se vyrábí třeba panenka s naslouchátkem, Barbie bez vlasů pro onkologické pacienty nebo figurka asistenčního psa.

„Rozhodně je to dobrý signál. Mimochodem, myslím, že jinakost je tabu vždy spíše pro dospělé. Děti mají tendenci brát ji jako přirozenou součást věcí, většinou je to někdo dospělý, kdo svým ‚jiným‘ chováním jinakost druhých zdůrazní,“ uzavírá Helena Skálová.

Ze zdroje:http://magazin.aktualne.cz